Jmenuju se Johana a je mi pětadvacet. Když jsem skončila střední školu, přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Pocházím z malé vesnice v jižních Čechách, a patřím mezi velké lokální patrioty, takže jsem neměla chuť se stěhovat do města za prací. Ideální by pro mě bylo pracovat z domova. Jenže jak to zařídit?
Ekonomka je pro mne z nouze ctnost
Absolvovala jsem obchodní akademii v nedalekém okresním městě. Nemohu říct, že by mne ekonomika nějak zvlášť bavila. Byla to spíše z nouze ctnost. Na gymnázium se mi nechtělo, technicky orientovaná zrovna taky nejsem, takže výběr nebyl zase moc široký. Baví mne různé ruční práce, celkem slušně taky kreslím, jenže si nemyslím, že bych zazářila na nějaké umělecké škole. Ekonomka a účetnictví je takový základ, to se může kdykoli hodit. A tak jsem si nakonec vyplnila přihlášku na ekonomku.
Radím se se svým dvojčetem
Školu jsem zvládla celkem obstojně, ale upřímně řečeno jsem nejásala z toho, že bych měla nastoupit někam jako účetní nebo obchodní referentka. Lákalo mne něco kreativnějšího. Kecaly jsme o tom s mojí nejbližší kamarádkou Julií. Už od dětství jsme jako dvojčata. Z jedné vesnice, ve škole jsme seděly vždycky v jedné lavici a společně i maturovaly. Ani jí se nechtělo do města. „Co budeš dělat?,“ zeptala se mně Julka. „Mám takovej bláznivej nápad. Chtěla bych podnikat. Nabízet různé svoje výrobky z ručních prací na webu. Blbost, viď?“ zadívala jsem se na ni.
Vrháme se po hlavě do bláznivin
Julka kupodivu můj nápad neodsoudila. „Náhodou je to super. Jdu do toho s tebou. Ale víš co, je potřeba to všechno promyslet. Nejde jenom o to vyrobit senzační věci. Musíš je taky umět na netu prodat,“ zamyslela se. Přikývla jsem. A tak jsme začali přemýšlet o tom, jak udělat e-shop, jak prodávat, jak zkrátka lidem na netu vysvětlit, proč by si měli naše výrobky koupit. Měly jsme nabiflovány sice nějaké školní vědomosti o marketingu, jenže teorie je teorie a praxe je praxe. Vrhly jsme se do toho i s rizikem, že to nevyjde. A s vámi teď budeme sdílet svůj příběh. Možná vám to pomůže…